Seba Closter je novou posilou VK ČEZ Karlovarsko. Vzrůstem je sice poměrně malý, za to má ale velké odhodlání i obrovský smysl pro týmovost. Na pozici prvního libera vystřídal Dana Pfeffera. Je odhodlaný dát týmu maximum a pomoci mu dostat se co nejdál.
Sebastiáne, v Karlových Varech jsi úplně poprvé. Jak se ti město zatím líbí?
S velkým respektem k městu Karlovy Vary musím říct, že se tu cítím opravdu velmi pohodlně a jsem rád, že tu můžu být. Předtím jsem měl hodně pochybností - jaké bude město, jaký bude klub, protože jsem ligu vůbec neznal. Ale klub se mi líbí, je velmi profesionální, má dobrou strukturu a hlavně skvělé lidi. To je pro mě důležité, protože ti to pomáhá cítit se tu dobře. Vím, že cíle klubu jsou vysoké, ale to je také pozitivní, protože to znamená, že chceme bojovat o přední příčky v soutěži. Město je moc hezké, opravdu působí barevně a upraveně - alespoň z toho mála, co jsem zatím poznal. A co se týče lidí, jsou velmi příjemní. Občas se mi stalo, že jsem nerozuměl nebo v obchodě nevěděl, kde něco najít, a i když personál někdy neuměl anglicky, vždy se snažili mi pomoci. Opravdu se tu cítím velmi dobře a spokojeně.
U sportů, obzvlášť u těch týmových, je důležité vycházet se svými spoluhráči. Jak se ti podařilo zapadnout mezi kluky?
Co se týče týmu, i když je tu spousta hráčů z různých zemí, a tedy i spousta kulturních rozdílů, už mnoho let jsem zvyklý být v prostředí s lidmi z různých kultur. Člověk se prostě musí přizpůsobovat a poznávat, jaký je každý z nich - jejich povahu, osobnost - a na základě toho si postupně vybuduje s každým dobrý vztah. Zatím musím říct, že máme opravdu skvělou partu. Panuje tu dobrá atmosféra, a to je hrozně důležité. Klíčové pro zvládnutí sezony je podle mě právě tohle. Šampionát vyhrávají týmy, ne jednotlivci. Nejde o jednoho hráče, ale o soudržný a silný tým. Myslím, že právě k tomu teď směřujeme. To je zásadní a mělo by to být cílem každého z nás: vždy jít dopředu, pracovat společně a podporovat se navzájem. Jen tak můžeme mít úspěšnou sezonu - a momentálně na to máme opravdu výbornou atmosféru.
Když už mluvíme o týmu, jsi spíš ten hráč, který bude klidný a tichý, nebo budeš na hřišti i v šatně nejvíc slyšet?
Je těžké mluvit o tom, jaký jsem jako člověk, protože mám radši, když o mně mluví ostatní. Ale popsal bych se jako člověka s poměrně silným temperamentem - hlavně při zápasech nebo trénincích. Mám moc rád legraci. Rád si dělám srandu z kluků, občas je trochu pošťuchuji nebo záměrně rozesměji, i když je to třeba trochu vyvede z míry. Jsem hodně neposedný typ, upřímně řečeno. Prostě člověk, který nevydrží chvilku v klidu, asi tak bych se popsal.
Jsi rád, že máš v týmu další dva španělsky mluvící hráče? Jak spolu vycházíte?
Vždycky je fajn mít kolem sebe lidi, kteří mluví stejným jazykem, španělsky, a ještě lepší je, když je v týmu někdo z Argentiny. Jasně, večer spolu hrajeme třeba Fortnite. Když můžou i další kluci, tak je k tomu taky přizveme. Je ale přirozené, že se španělsky mluvícími kluky si prostě víc rozumíme. Mluvíme stejným jazykem, takže navazování vztahů je jednodušší. V šatně sice mluvíme hodně španělsky, ale snažíme se používat i angličtinu, protože by nebylo fér mluvit pořád jen jedním jazykem, kterému ostatní nerozumí. Myslím, že i když španělština převládá, snažíme se mluvit anglicky, aby nám všichni rozuměli. Ale přiznávám, že přizpůsobení i komunikace jsou díky tomu, že tu jsou kluci, co mluví stejným jazykem, samozřejmě mnohem snazší.
Jak se ti spolupracuje s trenérskou dvojicí Stefano Mascia a Jan Šidlo?
Se Stefanem jsem hrál dvě nebo tři sezony v jiném klubu. Vždycky jsme spolu měli velmi dobrý vztah. Mluvit o trenérovi není jednoduché, ale i když je to pro něj teprve druhá sezona tady, myslím, že má opravdu hodně zkušeností. Ví, jak postavit tým a jak fungovat jako trenér. Už dříve působil jako asistent v několika klubech, takže má velký potenciál, a to se ukázalo už minulou sezonu na výsledcích týmu. Samozřejmě, jako každý trenér má své vlastní způsoby a specifika, ale zatím ho vnímám velmi pozitivně. A musím říct, že náš vztah je opravdu dobrý. A stejně tak i s Honzou. Honzu na tréninku často hodně pošťuchuji, ale mám ho moc rád, hlavně kvůli jeho přístupu. Když někdo potřebuje trénovat něco navíc nebo potřebuje pomoct i mimo klub, on je vždy ochotný pomoci. A to je podle mě strašně důležité.
Předposlední otázka už je taková klasika. Máš nějaké osobní cíle do nové sezony?
Prvním cílem je, myslím, vždycky mít dobrou sezonu - jak po individuální stránce, tak po sportovní. Chci dál růst jako hráč i jako člověk, na hřišti i mimo něj, a tím zároveň pomoct týmu. Aby můj osobní posun přinesl i něco navíc pro tým, dodal mu sílu a energii. Co se týče sportovní stránky, samozřejmě cílem je pokusit se bojovat o některý z titulů, pokud to bude možné. Jasně, nikdo z nás nemůže slíbit, že titul vyhrajeme, to by nebylo upřímné. Ale můžeme slíbit, že do každého tréninku i zápasu dáme sto procent, abychom se tomu cíli co nejvíc přiblížili. Chceme dosáhnout na co nejvyšší úroveň. A pokud by se podařilo vyhrát titul, bylo by to skvělé. Ale není to slib, spíš cíl, ke kterému se snažíme každý den krok po kroku přiblížit, trénink za tréninkem, zápas za zápasem. To je náš hlavní cíl.
A na závěr, je něco, co bys před začátkem soutěže rád vzkázal fanouškům?
Pro mě jsou fanoušci hodně důležití. Jsou tím "čtrnáctým hráčem", protože nás je třináct. A oni jsou ten další, který nás hecuje a podporuje z tribuny.Nejdůležitější je jejich přítomnost právě ve chvílích, kdy se týmu nedaří nebo prochází těžkým obdobím v zápase. Právě tehdy nám nejvíc pomáhají a my je opravdu potřebujeme. Je proto strašně důležité, aby chodili na zápasy a podporovali nás v každém utkání. A chtěl bych jim vzkázat, že tenhle tým se bude vždycky snažit dát maximum, v každém tréninku i v každém zápase. Budeme rádi, až přijdete do haly, a jsme opravdu natěšení, že už brzy začne nová sezona.
